Porod č.3
Tak se s vámi taky podělím o ten krásný zážitek...ve středu 15.10 ráno jsem zjistila, že začínám krvácet,tak jsem vzbudila manžela s tím, že to asi už příjde a že jedem do porodnice,ať mě aspoň zkontrolují, ať jsem klidnější...dorazily jsme do porodnice,doktorka mě vyšetřila a řekla že, se to začíná rozjíždět a že jsem otevřená na 2 prsty a poslala mě domů...celá nervní jsem ještě jela s manželem 40km do servisu kvůli autu.Když jsme dorazily domů ještě jsem uklidila a uvařila oběd a šla si lehnout...jenže mě zašli budit tupé bolesti podbřišku,nebyly pravidelné,byly jednou co 8 minut pak co 5 nebo co 3 minuty...jenže začli zesilovat...byla jsem sama doma,tak jsem nevěděla co dělat,tak jsem si lehla do vany s tím, že to rozeženu,no houby,bylo to ještě horší.Tak jsem volala manželovi do práce,že jedu zpátky,manžel přišel z práce dřív domů a jeli jsem zpátky...na vrátnici na mě čekala sestřička,které jsem volala, že jedu zase zpátky...herečka se bála jet výtahem,tak jsme museli pěšky,to jsem už hezky rozdýchávala.Takže zase to samé co ráno,nejprve monitor,tam prý nic nebylo,žadné stahy, to jsem si připadala jako simulant..Pak mě vyšetřila a otevřená na 4 prsty...tak si mě tam nechali..já se převlíkla do té jejich košile,manželovi dali modrý mundúr,vypadal jak doktor 
a šly jsme na sál, kde jsme byly vlastně od začátku až do konce...pak mi dali klistýr,nic příjemného, ale dalo se to vydržet...pak sprcha.Pak zase mě vyšetřily.Musela jsem bud stát a kroužit boky nebo skákat na míči,aby malýmu sestoupila hlavička dolů.Pak znova vyšetření a že prej jestli chci porodit, tak že mi píchnou vodu a urychlí se to...já, že samozřejmě,chtěla bych vidět někoho, kdo by se chtěl trápit v bolestech takže o půl 8 večer mi píchli vodu,to zjistily, že je zkalená,toho jsem se bála, protože jsem přenášela.Tak mi dali kapačku a něco ještě na urychlení...každý říká, že ve sprše se mu ulevilo,u mě to bylo naopak, dělalo se mi zle z toho vzduchu,takže jsem musela stát s rozkročenýma nohama opřená o madlo toho lehátka a kroužit boky,manžel stál za mnou a pomáhal mi...kolem 9 hodiny večer začlo to točo,ty pravé kontrakce...to už jsem musela být napíchnutá na monitoru a dýchat.Asi po 22 hodině jsem si připadala, že už musím tlačit,tak manžel zavolal sestru,ta mě prohlídla a že jsem otevřená na 7 prstů,že ještě nesmím...tak jsem chtěla něco na bolesti,jenže se na mě usmála se slovy,už to nejde jste moc otevřená.Tak mě odpojila od monitoru a já zase musela stát a kroužit boky...malej totiž byl pořád vysoko,...už jsem začla skučet...asi tak o půl 11 přišla zase sestra, zase mě vyšetřila a že jsem otevřená na 8 prstů,já na ní, že už musím tlačit....tak rychle vše nachystala a najdenou se čekalo na kontrakci a mě se tlačit nechtělo...tak sme čekali..pak to přišlo.Chytla jsem se těch madel,bradu na prsa nadechnout a tlačit...na druhé zatlačení byl náš Sebastiánek na světě.Neskutečná uleva a pocit štěstí.Přestřihli mu pupeční šňúru a začal plakat,to se mi ulevilo, když jsem ho slyšela,pak ho vzali a šli ho umýt a vysát mu trošku vody z plic,protože se napil...pak mi ho přinesli,manžel si ho choval jako první,já kvůli nízkému tlaku a velké ztrátě krve jsem si toho prcka chovala až ráno, když mi ho přinesli.Takže Sebastián se narodil 15.října ve 23:01 vážil 4,09kg a 53 cm...dnes nám už je 10 dní.Je to moje sluníčko.Pláče jen když má hlad nebo když se oblíká...jinak je strašně hodnej.
